Historie obce

Z HISTORIE MODŘOVIC

První písemná zmínka o Modřovicích pochází stejně jako u sousední obce Vysoká a Strýčkovy z 18. listopadu 1367, kdy Jenczo, úředník pražské kapituly, ustanovil Matěje z Hlowyen správcem a plebánem (farářem) kostela ve Třebsku. Tomuto aktu předcházel spor dvou táborů z řad urozených osob vlastnících statky v okolí a majících podle tehdejšího zvyku právo navrhovat na úřad třebského faráře svého kandidáta. Díky této listině víme, že k třebské faře patřilo několik okolních vsí, ve kterých bylo panské sídlo – nejspíš dřevěná tvrz. Na jedné straně byli ti, kteří za budoucího třebského faráře navrhovali Matěje faráře z Hlowyen. Byli to Zdeněk z Rožmitálu, Boršo z Třebska, Oldřich z Vranovic – poručník sirotků zemřelého Jiřího z Vranovic, Bohuslav z Truskova (dnes zaniklé tvrze a vsi mezi Třebskem a Vysokou), Smil z Vysokého (dnešní Vysoké), Jindřich z Koupě se syny majitelů statku v Korytech (dnes zaniklá tvrz a ves mezi Třebskem a Vysokou), Pelhřim a Oldřich ze Strejčkovic (dnes Strýčkovy), Drška z Modřejovic (Modřovic) a Ješek z Modřovic. Druhá strana za faráře navrhovala Jana, faráře v Trnové: Hrabisius, Brumo z Třebska, Mikoláš, Otto z Modřovic, Štěpán, Střeško z Střežkova, Wrata – vdova po Wyeprochovi z Truskova. (LC I/II, s. 94n.)

Ješek z Modřovic zemřel roku 1381 a jeho statek si vyprosil Smil ze Strýčkov. Po Ottovi z Modřovic zůstal syn Jan. Později se o statek Modřovice dělilo několik majitelů, což bylo tehdy běžné. Roku 1510 Kerunk z Lomu dostal část Třebska, dvůr v Modřejovicích a půl vsi Koryta. Jeho bratr Jaroslav dostal větší část Modřejovic s kusem Třebska a polovinou Koryt. Po Jaroslavově smrti prodaly jeho tři dcery Kateřina, Anna a Markéta tvrz Modřejovice s dvorem a část Třebska a další majetek svému strýci Pavlovi Kerunkovi z Lomu. Po jeho smrti ovšem zdědily jeho celý majetek včetně toho, co mu dříve prodaly.
Kateřina si vzala z jedné poloviny dědictví část Třebska a Modřovic a roku 1554 ho postoupila své tetě a Pavlově vdově Elišce z Pakoměřic, dalších 8 poddaných v Třebsku a dva v Modřovicích prodaly její sestry Floriánovi z Gryspachu. Druhou polovinu dědictví prodaly všechny tři sestry roku 1558 Janu Chotkovi z Chotkova. Tak se stalo, že byly vsi Modřejovice a Třebsko opět rozděleny mezi několik majitelů. Modřejovický dvůr s místem někdejší tvrze pak připadl k Vysoké. (Sedláček, August, Hrady, zámky, tvrze, VIII)
S Vysokou se Modřejovice dostaly do držení rodu Častolárů z Dlouhé Vsi, kteří v Modřovicích měli svůj dvůr. Jan Václav Častolár pozval během rekatolizace na svůj statek jezuity, a ti kromě vysocké zámecké kaple Panny Marie spravovali i faru ve Třebsku, k níž byly Modřovice stále přifařeny. Po třicetileté válce patřil ke vsi rolník jménem Truksovský nebo také Truskovský (zřejmě v místech zaniklé tvrze), jehož grunt byl roku 1653 nově osazen, a čtyři chalupníci: Matěj Vosmík (Vošmik), Matěj Kakrlík (Kahrlík), Jiřík Bucha a Jakub Kopejtko. Dohromady měli 42 strychů nepříliš úrodných polí a přes dva strychy porostlin. V celé vsi bylo 7 krav, 6 jalovic a 4 prasata. (BR Kraj Podbrdský. S. 258).
Roku 1677 koupil od Častolárů celý statek Jan Mund z Munfeldu. Vlastnické poměry se komplikovaly i tím, že zdejší kraj ležel na hranici Podbrdského a Prácheňského kraje. Nejpozději od roku 1726 vlastnil statek Vysoká včetně Modřovic Václav Vojtěch baron z Říčan a po něm jeho vdova Marie Gabriela. Ves se ale nerozrůstala, v roce 1767 měla stále pouze 5 hospodářů. Marie Gabriela z Říčan zemřela asi v roce 1786 a odkázala statek svému bratru, krumlovskému arciděkanovi a svobodnému pánovi Gfellerovi z Sachsengrün. V držení statku se pak rychle vystřídalo několik dalších majitelů. Od roku 1803 patřily Modřovice ke statku Drahenice, pak ke statku Vysoká a Kamenná. (BR Kraj Podbrdský, s. 362), kde je nacházíme i v roce 1848. Spojený statek Kamenná a Vysoká včetně Modřovic tehdy vlastnil Arnošt Fleissner svobodný pán z Wostrowic. V Modřovicích bylo tehdy 25 domů a 226 obyvatel (F. Palacký, Popis Království českého 1848). Podle topografie z roku 1849 bylo obyvatel už o sedm více a 9 z 25 domů patřilo ke statku Starosedlský Hrádek, který ležel již v Prácheňském kraji a po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 patřil státu, tzv. c. k. studijní nadaci (J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen, 1849, Berauner Kreis, s. 207). Tato situace měla svůj počátek zřejmě v nadaci, kterou Jan Václav Častolár věnoval Svaté Hoře, která byla v držení jezuitského řádu v letech 1647-1773.
Po zrušení velkostatků v roce 1848 si poddaní mohli své robotní povinnosti změnit v placení pravidelného platu. K roku 1850 toto učinil v č. p. 2 chalupník Václav Štěch, v č. p. 4 chalupník František Vondrášek, v č. p. 5 chalupník František Dušek, v č. p. 6 chalupník Josef Herold, v č. p. 7 sedlák Jan Dušek. Tito hospodáři patřili ke statku Vysoká. Ke statku Kamenná-Vysoká patřili také v č. p. 17 Kryštof Bauml, který měl kromě polí i hospodu, v č. p. 19 domkář Josef Neuberger, který byl i rasem – měl léčit a případně odklízet padlý panský
dobytek, v č. p. 22 domkář Josef Pelikán, v č. p. 23 domkář Jan Dušek, v č. p. 24 Jan Kulovaný, který měl domek s kovárnou. I oni dosud robotovali – seli a mlátili obilí atd. Sedláci museli robotovat i s potahem, ostatní jen „ručně“-
Ke statku Starosedlský Hrádek patřili a nahradili své roboty platem v č. p. 9 sedlák Václav Vondrášek, v č. p. 11 chalupník Vojtěch Turek, v č. p. 12 chalupník Jan Steker, v č. p. 13 chalupník František Šedivý, v č. p. 14 chalupník Josef Liška, v č. p. 15 chalupník Matěj Novotný, v č. p. 20 Jan Vondrášek. (Okresní soud Příbram, gruntovní vyvázání).
Dům č. p. 7 prodali Duškovi roku 1878 Chourům, č. p. 17 s hospodou měli od roku 1855 Plaierovi, č.p. 18 koupili roku 1852 od Švejnohových Jan a Anna Štěchovi, č. p. 22 měli od roku 1841 Pelikánovi (OS Příbram, podklady k pozemkové knize).
Po zavedení obecního zřízení byly Modřovice v letech 1869–1900 osadou obce Vysoká. V roce 1910–1970 byly samostatnou obcí. Na začátku tohoto období zde bylo ve 32 domech 187 obyvatel. Na konci období byl počet domů stejný a v nich 105 obyvatel.


Ústav pro českou literaturu AV ČR zpracoval digitalizovaný archiv časopisů.


Print Friendly, PDF & Email